II. Žaloba proti nečinnosti správního orgánu
V praxi se setkáváme se situací, kdy máme pocit, že finanční orgány naše daňové řízení neúměrně protahují, že mohlo být již dávno skončeno.
Příklad č. 1
Firma NNN, a.s. podala odvolání proti doměření daně z příjmů právnických osob. Odvolací orgán již rok odvolání nevyřídil, přestože ho má dle metodického pokynu vyřídit do šesti měsíců. Na dotaz odpověděli pracovníci finančního orgánu, že vše se děje podle zákona a že nemají žádné zákonné lhůty, do kdy odvolací řízení uzavřít. I metodický pokyn je však závazný, proto je možno po odložené podnětu na nečinnost podat „nečinnostní“ žalobu.
II.1 Co se můžeme žalobou domáhat
Žalobou se můžeme domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Zde je však již první problém zákona. Pokud se bude protahovat postup pro odstranění pochybností, odvolání, rozhodnutí o registraci apod., tedy situace, kdy příslušné řízení končí vydáním nějakého rozhodnutí či osvědčení, je žaloba možná.
II.2 Opravné prostředky před podáním žaloby
Žalobu můžeme podat pouze v případě, že jsme bezvýsledně vyčerpali prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Procesním předpisem v případě řízení před finančními orgány je daňový řád. Ten obsahuje konkrétní opravný prostředek, který se se přímo vztahuje pouze k nečinnosti správce daně – §38 DŘ. Je tedy před žalobou nutno napřed využít tohoto prostředku.
Žaloba též není přípustná v případě, že zvláštní zákon s nečinností správního orgánu spojuje fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
Příklad č. 2
Na základě daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob byla vyměřena daň automaticky posledním dnem lhůty pro podání daňového přiznání tedy 1.dubnem. Tento den se považuje za den vyměření daně a za den doručení rozhodnutí o vyměření daně, přestože se žádný platební výměr nevystavuje ani nedoručuje a uplatňuje se právní fikce vydání a doručení rozhodnutí. Nemůžeme tedy finanční úřad v tomto případě žalovat za nečinnost.
II.3 Koho a kde žalovat
Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, tedy většinou finanční úřad nebo Odvolací finanční ředitelství. Místně příslušnými jsou krajské soudy v jehož obvodu je sídlo žalovaného orgánu.
II.4 Lhůta pro podání žaloby
SŘS stanovuje dvě možné lhůty:
1) Pro rozhodnutí správního orgánu je stanovena zákonem konkrétní lhůta, kterou správní orgán nedodržel
Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení.
Příklad
V § 107 DŘ má správce daně do 15 dnů od jejich uplatnění rozhodnout o nároku na náhradu nákladů řízení a dalších 15 dnů má tyto finannčí prostředky poukázat. Pokud by tedy správce daně nereagoval na naši žádost o přiznání nároku na náklady řízení, mohli bychom se domáhat žalobou, aby bylo v této věci rozhodnuto.
Je ale zřejmé, že díky velice malému počtu lhůt stanovených finančním orgánům přímo zákonem, bude pravděpodobně hlavní nápor žalob na nečinnost finančních orgánů spíše podle následujícího bodu:
2) Pro rozhodnutí správního orgánu není stanovena zákonem konkrétní lhůta
SŘS pak umožňuje podat žalobu do jednoho roku ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.
Zde se již setkáme s daleko širším okruhem možných žalobních důvodů. Kromě žalob na nečinnost při vyřizování odvolání či uzavírání postupů k odstranění pochybností je možno zmínit i další řádné i mimořádné opravné prostředky (stížnost, obnova řízení, přezkoumání daňových rozhodnutí). Též přicházejí v úvahu případy, kdy by finanční úřad otálel s vydáním osvědčení o registraci.
Možné jsou i žaloby v případech protahování vyřízení žádostí o prominutí daně, žádostí o posečkání daně a povolení splátek, apod.
II.5 Výsledek soudu – rozsudek
Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke
dni svého rozhodnutí.
Je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu
orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Vzhledem k tomu, že jak jsme již uvedli, DŘ příliš zákonných lhůt neobsahuje, bude ve většině případů záležet plně na soudu, jak dlouhou lhůtu finančnímu orgánu nařídí.
Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.
Pravděpodobně bude často docházet k situacím, kdy samo podání žaloby bude mít urychlující účinek, ještě než dojde k rozhodnutí soudu a finanční orgán konečně vydá rozhodnutí nebo osvědčení, které jsme požadovali. S tím počítá § 62 SŘS. Dokud soud nerozhodl, může žalovaný finanční orgán vydat rozhodnutí, opatření či provést jiný úkon, kterým žalujícího uspokojí. Musí tento záměr oznámit soudu, předseda senátu stanoví lhůtu, do kdy tak finanční orgán musí učinit a oznámí nám to. Pokud bude finanční orgán ve stanovené lhůtě skutečně konat, soud se nás zeptá, zda jsme byli uspokojeni. Pokud ano, řízení zastaví. Důležité je vědět, že v těchto případech budeme mít jako uspokojená žalující strana nárok na úhradu nákladu řízení, i když nedošlo k rozsudku. |
