VI. Kombinace mimořádných opravných prostředků a žaloby
Daňový subjekt v případě, že mu bylo zamítnuto odvolání nebo jiný řádný opravný prostředek, nemusí ihned spěchat k soudu, ale může využít i mimořádných opravných prostředků, které mu daňový řád dává k ochraně svých práv. Tím nejčastějším bude podnět k přezkoumání daňových rozhodnutí dle § 121 DŘ. Na druhé straně ovšem musí mít na paměti, že lhůta pro podání žaloby k soudu je dvouměsíční a počíná běžet ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí o zamítnutí odvolání (či jiného řádného opravného prostředku) doručeno. Jak řešit tento zdánlivý rozpor?
Použití mimořádných opravných prostředků lze se žalobou zkombinovat tak, abychom v praxi využili maximum možností obrany proti nezákonnému rozhodnutí finančního orgánu.
Příklad
Firmě GGG, s.r.o. byla doměřena daň z přidané hodnoty za leden 2006 ve výši 5 000 000 Kč. Společnost s doměrkem nesouhlasila a podala odvolání. To jí bylo finančním ředitelstvím zamítnuto. Firma je i nadále přesvědčena, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Proto zvažuje možnost podání žádosti o přezkoumání daňových rozhodnutí ve smyslu § 121 odst. 4 DŘ (o které by rozhodovalo ministerstvo financí), popřípadě žaloby ke krajskému soudu na finanční ředitelství. Společnost chce využít všech možností, které mu dávají zákony.
Nabízí se několik možností dalšího postupu:
Varianta č. 1
Společnost chce využít dozorčí prostředek – podá podnět k přezkoumání daňových rozhodnutí, kterou bude řešit ministerstvo financí. Jak již bylo popsáno v předchozím textu, od doručení rozhodnutí o zamítnutí odvolání od finančního ředitelství, běží dva měsíce pro podání žaloby. Ministerstvo není vázáno žádnou zákonnou lhůtou, do kdy musí o této žádosti rozhodnout. Očekávání, že by rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku dorazilo z ministerstva ještě dříve než uplynou zmíněné dva měsíce, je poměrně velice optimistické a neodpovídá praktickým zkušenostem. Pokud by tedy ministerstvo později žádost zamítlo, neexistovala by možnost napadnout rozhodnutí finančního ředitelství u soudu díky promeškání dvouměsíční lhůty pro podání žaloby. Nebyl by vyloučen pokus napadnout u soudu zamítavé rozhodnutí ministerstva financí, míra rizika však vzrůstá. Řada soudů se totiž nechce zabývat žalobami na nepovolení přezkoumání daňových rozhodnutí s tím, že jim to zákon nedovoluje.
Varianta č. 2
Společnost v zákonné dvouměsíční lhůtě od zamítavého rozhodnutí finančního ředitelství podá žalobu. V případě neúspěšné žaloby není již možno dát po tomto zamítavém výroku soudu podnět k přezkoumání daňových rozhodnutí. Ministerstvo již totiž nemůže přezkoumat takovou věc, ve které soud předtím nevyhověl.
Varianta č. 3
Společnost zvolila kombinaci obou předchozích možností:
– podala nejprve podnět k přezkoumání daňových rozhodnutí (tato žádost se v daném případě podá na finanční ředitelství, rozhodovat o ní však bude ministerstvo financí)
– po podání žádosti o přezkoumání nečekala na její výsledek, ale podala žalobu ještě ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí finančního ředitelství, kterým nám zamítlo naše předcházející odvolání.
Další postup soudních a finančních orgánů
Dle § 48odst. 2 SŘS předseda senátu může usnesením přerušit řízení, jestliže:
a) zjistí, že ve věci byl podán zákonem připouštěný podnět nebo návrh na změnu nebo zrušení rozhodnutí nebo takové řízení bylo zahájeno,
b) zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá
Soud tedy řízení o naší žalobě může přerušit až do doby, než ministerstvo financí rozhodne o žádosti o přezkoumání daňového rozhodnutí. V případě, že ministerstvo daňovému subjektu vyhoví, soud řízení zastaví, což v daném případě nevadí, protože cíle bylo dosaženo. V případě, že ministerstvo nevyhoví a žádost zamítne, soud bude o žalobě rozhodovat a není přitom nijak vázán názorem ministerstva. Naznačeným způsobem je tedy možno využít všech zákonných možností, aniž by využití některé z nich bylo znemožněno. |
